Vděčnost pro zítřek 

Až tělo neunese tíhu let, pak duch se oddělí

a povznesen už jenom Bohem se rozhlédne a řekne:

„Teď tady budem žít. To jenom láska Boží vytvořila.“

Pak rozvinout se nekonečně smím ve všem,

o čem jsem dřív snila: To pravé žití duchem,

vlohy, co brzdila nedostatečnost a schopnost dospět výš,

ta brzda všední péče o tělo a svět.

Pak budem spolu s Tebou spět k hlubinám lásky Tvé, vší krásy nebe.

Touha se rozplyne v nekonečnu let,

však vidět budu Tebe a Tvůj trůn,

jak zaslíbil’s svým dětem, které vzhlíží k nebesům.