Jedna z hodnot našich praotců víry, kteří žili cca před 560 lety, pod názvem Bratrstvo Ježíšovo, ze kterého se stala v roce 1457 Jednota bratrská, byla INTEGRITA = celistvost, neporušenost, bratrství! Oni žili tak, aby byl vidět soulad praktického života se slovem Božím, kterým je Písmo svaté. Prostě žádné polovičatosti v chování, v jednání či smyšlení! U mnohých lidí je touha po této celistvosti velmi dobrá, ale z praktického hlediska těžko uskutečnitelná. Je třeba hodně s pokorou na tom uvnitř sebe sama pracovat. Uvědomit si, že to sám nedokážu. Pak je také důležitá poddanost tomu, kterého jsme pozvali do svého života = srdce a On, Ježíš v nás žije a chce jednat! To je život z víry. Co to je? To znamená, že se člověk neklaní lidským tendencím, metodám, náladám, nepodléhá „módním vlivům“, teoriím lidského stupně poznání či filozofie nebo politicko-společenským trendům a politické garnituře, ale za všech okolností věří a poddává se Bohu – Stvořiteli. Nic jiného nepřesvědčí lidi více o spasitelném plánu Ježíše Krista a o živém Bohu, než naše opravdovost (integrita) v každém ohledu! A právě toto lidem v životě současných křesťanů chybí! Navzdory slovům apoštola Pavla v epištole ŘÍMANŮNM 12,2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Stále se toto mnohým křesťanům vůbec nedaří. Je to boj ustát vlivy, tlak politického, kulturního, morálního i komerčního světa ve všech možných podobách! Druhá z hodnot našich otců, kteří žili v začátcích Jednoty bratrské je AUTENTICITA = věrohodnost, která navazuje na integritu. Věrohodnost funguje tak, že způsob našeho života mluví za nás sám a tak toho ani moc nemusíme o našem křesťanství lidem okázale převádět či mnohomluvně vykládat. Lidé prostě na nás uvidí, že to, co říkáme, čemu věříme, to také žijeme! Jsme divadlem světu! Sami si toho všimnou a pak jsou také ochotni nás vnímat, naslouchat nám a naši víru nejenom akceptovat, ale v některých případech chtějí i sami uvěřit v Krista. Ježíš, nám v evangeliích radí. Dopřávejme mu sluchu a řiďme se Jeho radami! Na svém křesťanském vyznání si může zakládat jen ten, kdo podle něj žije! V některých případech mají lidé právo se posmívat, i opovrhovat křesťanstvím, když to, co vidí na některých „křesťanech“, je vlastně nedůstojné, pohoršující, sprosté, pokrytecké, lenivé, nevěrohodné, nestabilní (kam vítr, tam plášť), hamižné, odporující dobré pověsti, fanaticky lpící na svém zdravém a pohodlném životě, štítící se nemocných či ubožáků (bezdomovců) atd. Tímto způsobem nesvědčí o lásce Boží, ale znovu křižuje Ježíše! ŽIDŮM 6,4-6  Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku, a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch. A ještě MATOUŠ 7,21 „ Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ Varovná slova najdeme o křesťanském pokrytectví i v ŘÍMANŮM 2,21-27. Nic nového pod sluncem! Přečti si to! Je smutné, když na některého z nás mohou lidé „vybalit“ například takovou výčitku: „…jak je možné, když jiné poučuješ, sám to neplníš? Co to předvádíš za křesťanství?“ V tom je skryt dodatek: „Tím přeci svého Boha, Krista urážíš?!“ Duch svatý je náš rádce a vidí naši životní cestu daleko před námi! A On už je tady a je tedy i v nás – JAN 16,13 „Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí.“ Z logiky věcí vyplývá, že mi může dobře poradit jen ten, kdo zná pravdu současnou i budoucí. Kdo mnohem víc ví a vidí dál než já. Proto mu mohu plně důvěřovat, určitě se mi to vyplatí. Souhlasíš? Amen! Sláva Pánu! Soli Deo gloria! Solus Isus Christí! Sola scriptura! Přeloženo z řečtiny do češtiny: Jenom Bohu sláva! Jediný Ježíš Kristus! Jedině Písmo! V žádném případě neobstojí naše pokusy křesťanství napodobovat, ale skutečně platí, že předat můžeme jen to, co je na nás zřetelně vidět, jenom to, co žijeme. To, co nežiješ, nepředáš! Lidem kolem sebe mohu předat jenom to, co na mně uvidí, že žiju. Je to prosté, co nežiju, nepředám! Hlavně svým nejbližším, dětem, spolužákům, sousedům či spolupracovníkům. Nejviditelnějsí je, jak se člověk chová například na dovolené. Cestování za sluncem i k vodě, několikadenní pobývání mimo domov (sbor), třeba v zahraničí, kde nás nikdo nezná! Tam se někteří lidé z pravidla přímo „utrhnout ze řetězu.“ Je však tragické, když je to křesťan! Protože právě tam zapomněl, co se třeba roky učil v církvi, že Ježíš a Duch svatý je s ním všude! 1.TESALONICKÝM 5,19-22 Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. Nebo v 1.KORINTSKÝM 4,9B … neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem. Nemůžeme kázat lidem vodu a přitom sami pít víno! Nemůžeme pak ani lidem o Kristu, Jeho lásce k nám, o odpuštění hříchu a spáse nic řícT! Mine se to účinkem! Stále platí: Kdo je poučitelný, ten je použitelný! Chceme-li být Bohem použitelní ke zvěstování evangelia, pak se od nás očekává, že Kristus v nás, je ta naděje slávy a ne jen sám člověk! KOLOSKÝM 1,27 Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu. Amen? Na to nesmíme nikdy zapomenout! Tyto prohřešky „hlídá“ atan, který je žalobcem bratří! ZJEVENÍ JANOVO 12,10. Jakoukoliv touhu po jakémsi „odvázání se“, si můžeme nechat až jednou k nebeského trůnu, tam se můžeme skutečně „odvázat“, ve věčném chválení a klanění se Bohu, Ježíši a Duchu svatému! K tomu nám všem žehnám! Amen!